Emanuel Ranný

Emanuel Ranný se dnes již řadí ke klasickým osobnostem české grafiky. Nejvýrazněji byly v minulosti ceněny jeho velkorysé černobílé suché jehly, do kterých se promítaly vize krajiny, přírody a vesmíru. Působivé listy jsou tvořeny uvolněnou linkou, z nichž vzniká výrazná struktura. Dochází tak k navázání na tradiční hodnoty a zároveň na avantgardní tendence spojené s předcházejícími generacemi.  Ranný tak vychází z odkazu Jiřího Johna či Ladislava Čepeláka. Dokáže se vžít do duše krajiny, vystihnout její rytmus, její proměny v průběhu denních i ročních dob a také její paměť a historii. Stejným způsobem se ve svých ilustracích dokáže vcítit do poezie, kterou jeho grafiky doprovázejí. Nejde však v žádném případě o klasickou literárně laděnou ilustraci. Jde o vyjádření podstaty veršů, o výtvarné přebásnění jejich myšlenek a pocitů, které jsou s nimi spojeny. Z velkých osobností, jejichž poezii doprovodil, je nutné připomenout Edgara Allana Poea, Jana Skácela a Ivana Diviše. Se dvěma posledně jmenovanými ho také poutalo dlouholeté přátelství. Tato výstava je však zaměřena jinak. Představují se na ní barevné litografie a také méně známé obrazy, které však tvoří plnohodnotnou součást jeho díla. Litografie i obrazy jsou stejně velkorysé jako suché jehly. Jen je v nich  vztah k přírodě vyjádřen odlišnými prostředky. Ranný pracuje v barevných litografiích s tušemi. Nanáší je špachtlí, jednotlivé vrstvy překrývá, dosahuje tak výrazného gesta. Barvy jsou spíš střídmé a tvoří přesně určené akordy. Obrazy rovněž vycházejí z hlubokého vcítění do krajiny, realitou se inspirují jen volně. Spíš se v nich uplatňují principy, jimiž se řídí příroda. V litografiích grafik využívá hry světla, které modeluje prostor a zároveň dokresluje atmosféru. V dřívějších obrazech se uplatňovalo gesto, nové směřují k až meditativnímu kaligrafickému projevu. Výstava zahrnuje širší časové období od počátku devadesátých let až do současnosti. Chtěl bych připomenout, že Emanuel Ranný má za sebou řadu samostatných výstav – v Praze například v Hollaru nebo v Památníku národního písemnictví, v Třebíči (kde už dlouhá léta žije) v krásném prostoru Malovaného domu ad. Jeho tvorba se mnohokrát s úspěchem představila i v zahraničí. Také je zastoupena v mnoha významných sbírkách u nás i v dalších zemích. Emanueli Rannému se dostalo ocenění u nás, v Polsku, ve Francii i jinde.