Emanuel Ranný vychází z pozorování přírody, z hlubokého prožitku krajiny a z jejího dokonalého poznání. V černobílých suchých jehlách se prosazuje zřetelné rytmické členění, smysl pro vyjádření charakteristických vlastností konkrétních motivů a přitom schopnost zobecnění všech dosavadních poznatků a zkušeností. Umělcův projev je úsporný a přitom uvolněný a svobodný. Živě reaguje na nové podněty. Prostor grafických listů zůstává stále otevřený. Promítá se do něj proměnlivost dějů a událostí a nekonečné ubíhání času, touha překročit dosavadní obzory a odhalit zatím nedostupná tajemství. Pro Ranného je charakteristická důslednost a neústupnost, s níž naplňuje své představy.
Jiří Machalický, České centrum, Drážďany 2002
